Místo vysvětlivek


FANDOM

Fandom (z angličtiny - hnutí příznivců) je jev pro vývoj SF ve světě, zejména v anglicky mluvících zemích, zcela typický; někteří teoretici dokonce soudí, že při nevyjasněnosti hranic této literární kategorie je fandom nejzřetelnější formou existence SF. Fandom nelze ztotožňovat se čtenářskou obcí, tvoří jej úzká, avšak vysoce aktivní skupina lidí těsně spojená s většinou autorů SF. Mnozí z autorů ve fandomu sami začínali s autorskou tvorbou (např. R. Bradbury, A. C. Clarke, H. Ellison, F. Pohl aj). Později se hnutí aktivních příznivců SF rozšířilo do Evropy (nejprve do Velké Británie) a do Japonska. Ve východoevropských zemích se kluby přátel objevily nejdříve v SSSR a v Polsku.

Aktivita fandomu se projevuje ve dvou oblastech. Jednak je to vlastní literární a výtvarná tvorba v amatérsky či poloprofesionálně vytvářených časopisech (fanzinech; z angličtiny časopis příznivců). Druhou významnou sférou aktivity fandomu je pořádání srazů příznivců SF (anglického convention). Každoročně se pořádají cony v USA, jednou do roka se koná světové setkání (Worldcon), evropské setkání (Eurocon) aj.

Existence fandomu byla dlouhá léta specifickou záležitostí, zaměřenou více do hnutí samotného než navenek. Sami jeho členové přirovnávali fandom k dobrovolnému ghettu, nikterak nesvázanému s tzv. vážnou literaturou (anglicky mainstream hlavní proud). Členové fandomu si vytvářeli vlastní jazyk, v němž významnou roli hrály novotvary a zkratky a jehož smyslem na rozdíl od argotu nebylo znemožnit porozumění nepovolaným, nýbrž oživit jej, učinit přitažlivějším. (Typickou zkratkou je anglický novotvar fiawol zkratka věty »fandom is a way of life«, fandom je způsob života který dokumentuje chápání fandomu jako jisté subkultury.) Zpočátku byla tato subkultura nazírána jako výrazně homogenní, a to i fyziologicky: skládala se převážně z lidí mužského pohlaví, často adolescentního věku, s vyhraněným zájmem o techniku a přírodní vědy. S postupem času přestal být fandom tak jednoznačně vymezen, dnes jde o skupinu heterogennější.

(jvs)

Fandom vznikl v USA na konci 20. let 20. století a přímým předchůdcem mu byla čtenářská rubrika Huga Gernsbacka v časopise Amazing nazvaná Hájemství fanoušků Fan Domain (spojením těchto dvou slov vznikl název fandom). První skutečné kluby přátel SF vznikly v roce 1929 a již v roce následujícím začaly vydávat první vlastní amatérské časopisy (fanziny). Vznik většího množství klubů po celém území Spojených států i ve Velké Británii ozřejmil nutnost zorganizovat setkání většího rozsahu. První z nich se konalo v roce 1937 v anglickém Leedsu a pravděpodobně tehdy pro ně bylo přijato pojmenování convention (zkráceně con). V roce 1939 byl zorganizován první »světový« con (Worldcon) v New Yorku. Účast byla na tehdejší dobu vysoká

asi 200 účastníků. Je třeba si uvědomit, že až do padesátých let tvořila fandom malá skupina lidí, jejichž počet nepřesahoval několik set. Zvýšení zájmu o SF a hnutí kolem ní se začíná datovat až druhou polovinou let padesátých. Počet aktivních fanoušků i účastníků conů se zvyšoval a zatím rekordního Worldconu, který se pod názvem LACon konal v roce 1984 v Los Angeles, se zúčastnilo více než 8000 účastníků. Pořádáním světových conů byly pověřeny kluby nejen v USA a Velké Británii, ale také v Kanadě, Austrálii, SRN a Nizozemí.

Ve Spojených státech dnes existuje obrovské množství lokálních klubů i několik celonárodních a mezinárodních organizací mj. N3F (The National Fantasy Fan Federation Národní federace fanoušků fantastiky), založená v roce 1941. Podobná situace je i ve Velké Británii, kde je sice počet fanoušků menší, ale množství klubů nezaostává za Spojenými státy. Většina fanoušků je členem dvou největších celonárodních organizací: BSFA (British Science Fiction Association Britská společnost science fiction, 1958) a BFS (British Fantasy Society

Britská společnost fantasy, 1971), které se podílejí na organizaci každoročního národního conu nazvaného Eastercon, který se koná na různých místech pravidelně o velikonočních svátcích. Kromě organizací, které se zabývají celou SF problematikou, existuje i řada klubů sdružujících fanoušky některých spisovatelů (např. PKD Society Společnost Philipa K. Dicka) nebo známých filmů a televizních seriálů (např. Star Trek, jehož příznivcům se v USA i Velké Británii říká »trekkies«).

V západoevropských zemích a Japonsku začal vznikat fandom až v druhé polovině 50. let a ještě dnes má k rozsáhlému hnutí v anglicky mluvících zemích daleko. V SRN existuje větší množství klubů a dvě celonárodní organizace SFCD a DFS a velký význam mají i němečtí »trekkies« a fanouškové německého hrdiny Perry Rhodana. Celonárodní organizace existují také ve Francii, Japonsku a jinde. Pravidelně se organizují lokální i celostátní setkání (např. v SRN SFCDCon, v Nizozemí a Belgii Beneluxcon, ve Francii Semaine de la SF et de l'imaginaire, v Itálii Italcon atd.). Podobná situace jako v západní Evropě je i v Japonsku. Fandom zde vznikl také v polovině 50. let, pravidelně organizuje celostátní setkání a uděluje ceny Seiun. Existují zde různé kluby i národní federace klubů, vychází mnoho fanzinů, z nich je nejznámnější poloprofesionální časopis Učúdžin (od roku 1958) pod vedením Takumiho Šibana.

V roce 1972 vznikla v italském Terstu první evropská mezinárodní organizace fanoušků science fiction ESFS (European SF Society, někdy zvaná SESF Société Européenne de la Science Fiction), jejímž cílem je propagace SF a užší spolupráce mezi autory a fanoušky z různých evropských zemí. Je jedním z organizátorů evropského setkání (Eurocon), které se koná od roku 1972: 1972 Terst (Itálie), 1974

Grenoble (Francie), 1976
Poznaň (Polsko), 1978
Brusel (Belgie), 1980
Stresa (Itálie), 1982
Mönchengladbach (SRN), 1983
Lublaň (Jugoslávie), 1984
Brighton (Velká Británie), 1985
Fayence (Francie), 1986
Záhřeb (Jugoslávie), 1987
Fayence (Francie), 1988
Budapešť (Maďarsko), 1989

San Marino (San Marino), 1990
Fayence (Francie), 1991

Krakov (Polsko), 1992
Freudenstadt (SRN), 1993
St. Helier (Jersey, Velká Británie), 1994 - Temešvár (Rumunsko).

V Československu vznikl fandom mnohem později než v ostatních zemích. Za první SF klub byl považován Klub Julese Vernea, který vznikl na počátku roku 1969, ale již rok poté zanikl, a tak primát získal SF klub založený 31. (!) dubna 1979 na koleji Větrník v Praze 6. Pod svůj patronát ho přijal fakultní výbor SSM při matematicko-fyzikální fakultě UK. V prvním období k nejvýznamnějším klubům patřil SFK při Hvězdárně v Teplicích, SFK Andromeda v Plzni, SFK při PKO Černá Louka v Ostravě, Klub přátel sci-fi při ZO PO SSM v Liberci. Velkým oživením hnutí byl vznik SFK při SSM Vysoké školy chemicko-technologické v Pardubicích, který se v letech 1982-1986 stal hlavním organizátorem celostátních setkání přátel science fiction zvaným Parcon. V roce 1987 se Parcon konal v Praze, v roce 1988 v Ostravě, v roce 1989 v Olomouci, v roce 1990 v Bratislavě, v roce 1991 v Košicích, v roce 1992 opět v Ostravě, v roce 1993 v Šumperku a v roce 1994 v Banské Bystrici. První setkání (spojené s vyhlášením vítězů nultého ročníku soutěže o nejlepší SF povídku »O cenu Karla Čapka«) se uskutečnilo v dubnu 1982. Velký význam pro rozvoj SF klubů v Československu měl druhý a třetí Parcon; z později vzniklých klubů jmenujme ty nejaktivnější: SFK RUR při ÚKDŽ v Praze, SFK mládeže Spectra při ODPM v Praze 8, SFK při ODPM v Šumperku, Sci-fi klub ADA při 405. ZO Svazarmu, který se zabýval zejména filmem a televizní tvorbou, SFK Castor při Kulturním a společenském středisku města Spišská Nová Ves, SFK Futurum při DK ROH Sigma v Olomouci aj. Přínosem SF klubů byl vznik tzv. Superseznamu fantastických knih, které byly vydány v češtině a slovenštině. Tento seznam (tvůrcem je Jiří Černý ze SFK BC při Výzkumném ústavu matematických strojů v Praze) je autorem stále doplňován a opravován a v současné době má přes 2000 položek.

Dalšími symboly činnosti SFK je vydávání fanzinů a pořádání soutěží a anket. Nejvýznamnější je výše zmíněná soutěž »O cenu Karla Čapka«, která je pořádána pravidelně od roku 1982.

Politický vývoj, následující po 17. listopadu 1989, příznivě ovlivnil československé SF hnutí. Ještě před koncem roku byly učiněny první kroky k založení celostátní Asociace fanoušků science fiction (sdružuje jednotlivce, asi 2000 platících členů) a Čs. fandom (sdružuje jednotlivé SF kluby jako celek).

(jo)

FANZINY

Jednou z hlavních náplní činnosti SF klubů je vydávání vlastního »tiskového orgánu«, tzv. fanzinu. Název vznikl asi v roce 1941 spojením slov fan (fanoušek) a magazine. První amatérské časopisy vznikly v USA už na počátku historie fandomu, v roce 1930

o prvenství bojovaly The Comet redigovaný Raymondem Palmerem a The Planet sestavovavý Allenem Glaserem. V roce 1936 vyšel první fanzin ve Velké Británii a v současnosti se s jejich existencí můžeme setkat všude tam, kde existuje fandom.

Celkem lze rozlišit tři základní kategorie fanzinů: první z nich se zabývají SF jako takovou, publikují recenze a povídky, kritické články a podobně. Druhý typ fanzinů je sekundárním zdrojem informací, nezajímá se totiž o SF jako takovou, ale o fandom, fanoušky a vše, co se jich týká. Do třetí kategorie spadají takové fanziny, které se zajímají o vše počínaje SF a konče »tajemstvími« Ď la Däniken. Specifickou kategorii tvoří fanziny zabývající se jen částí SF nebo fantasy, jednotlivými spisovateli (H. P. Lovecraft, R. E. Howard, P. K. Dick ), hrdiny (Conan, Perry Rhodan) nebo filmovými či televizními seriály (Star Trek, Space 1999, »V« aj.).

Fanzin je vlastně jakousi líhní budoucích profesionálů, řada dnešních autorů i kritiků na jejich stránkách začínala (R. Bradbury, F. Pohl) a řada je vydává, třeba i poté, co se stali profesionály.

Fanziny lze také dělit podle jejich rozsahu a výše nákladu, který se může pohybovat od několika málo kusů až po několik tisíc (např. Locus). Většinu fanzinů tvoří tzv. personalziny, tj. fanziny, které jsou jistou náhražkou dopisu známým a jsou koncipovány editorem, redaktorem, nakladatelem a grafikem v jedné osobě. Opravdu slušnou úroveň má jen malé procento fanzinů, většinou s informativní náplní (am. fanziny Locus, Fantasy Times, SF Times, Riverside Quarterly, Science Fiction Review; SF Times z SRN, Australian SF News v Austrálii aj.). Kvalitní literární fanziny jsou velmi vzácné většinou pocházejí ze zemí, kde buď nevycházejí profesionální SF magazíny, nebo mají amatérskou SF na vysoké úrovni, anebo je jejich obsah tvořen převážně překlady, většinou z oblasti anglo-americké SF. V Polsku to byly např. Feniks, Fikcje a Kwazar, ve Francii Antars, v Japonsku Učúdžin aj. U takovýchto periodik se pak stírá hranice mezi »profesionálním« a »amatérským«.

V Československu vyšly první fanziny až na konci 70. let. Pravděpodobně prvním fanzinem byla »nepravidelná antologie« Vega, jejíž čtyři čísla vyšla v letech 1977-1984 a byla redigována Karlem Jedličkou. Na 40-60 stranách (rozmnožovaných ormigem) vycházely povídky, většinou přeložené z angličtiny nebo ruštiny.

Prvním klubovým fanzinem byl zpravodaj SFK při Hvězdárně v Teplicích nazvaný prostě Sci-fi. Jeho 12 čísel, která vyšla v letech 1981-1983, obsahovalo už kromě původních povídek a překladů také recenze a informace o fandomu. Fanzin Sci-fi byl rozmnožován cyklostylem v nákladu nepřesahujícím 50 výtisků. Přestože se jeho úroveň stále zvyšovala, bylo jeho další vydávání zakázáno a v r. 1984 byl klub rozehnán. Do roku 1984 vzniklo asi 15 titulů fanzinů, ale většina z nich zanikla po vydání jednoho, dvou či tří čísel.

V roce 1982 vznikl jeden z nejvýznamnějších fanzinů nazvaný SF, s podtitulem Vědeckofantastický zpravodaj a informátor. Jeho vydavatelem byl SFK Villoidus při FV SSM matematicko-fyzikální fakulty UK v Praze a fanzin se na dlouhou dobu stal hlavní informační platformou celého čs. fandomu. Na jeho stranách vycházely původní i přeložené povídky, recenze a teoretické články i reportáže z různých SF akcí doma a v zahraničí. Podobně jako SF byla většina fanzinů v tomto období rozmnožována na cyklostylu, a tím byla dána i hranice jejich grafických možností.

V roce 1984 vyšlo první číslo metodicko-informačního fanzinu Interkom (do roku 1985 byl editorem Vladimír Veverka; od roku 1986 Zdeněk Rampas), který si dal za cíl informovat a seznamovat veřejnost s činností SF klubů a lépe koordinovat jejich činnost. V roce 1992 vyšlo už jeho jubilejní, sté číslo.

Do roku 1990 bylo kluby vydáno asi 60 různých titulů fanzinů a celkový počet vydaných čísel přesáhl 400. Z nejzajímavějších jmenujme: Ikarie XB (SFK ADA Praha), Leonardo (KPVF Ostrava), Labyrint (KPVF Opava), AF 167 (SFK AF 167 Brno), Poutník (Klub Julese Vernea Praha), Laser (SFK Čelákovice, později SFK Plzeň), Slan (SFK Slaný), Makropulos (SFK Šumperk), R.U.R (SFK RUR Praha) aj.

Na Slovensku vznikl fandom i fanziny později než v Čechách a i v současnosti jich zde vychází relativně málo. Za zmínku stojí především Pollux (SFK Castor ve Spišské Nové Vsi z let 1984-1986) a Lémai (SFK Žiar nad Hronom, od roku 1984).

Fanziny v Československu se výrazně liší od zahraničních. Tzv. personalziny jsou jen výjimečným jevem. Většina fanzinů se s menším či větším úspěchem snažila nahradit skutečnost, že v Československu chyběl profesionální SF časopis, a proto velkou část jejich obsahu tvořily především překlady a původní prozaická tvorba, která si v mnohém nezadá s povídkami tištěnými v časopisech a antologiích. Také řada dnes známých amatérských SF autorů před svým profesionálním debutem prvně publikovala na jejich stránkách. Historie amatérských SF publikací teprve čeká na zpracování, zatím první prací na toto téma je Bibliografie českých a slovenských fanzinů (1988), která pokrývá veškerou prózu a poezii vydanou v amatérských SF publikacích v Československu do roku 1987. Bibliografii sestavil Jaroslav Olša, jr., a byla vydána jako publikace SFK RUR při ÚKDŽ v Praze.

Fanziny i amatérské publikace měly často charakter samizdatů, někdy tzv. »šedé zóny« tiskovin pohybujících se na hranicích »legality« s »ilegalitou«. Vyrostla v nich celá generace autorů, ale i teoretiků a kritiků žánru. Všechny jejich zkušenosti mohly být náležitě zúročeny teprve v roce 1990, kdy vznikl měsíčník Ikarie. Dosavadní snahy o založení profesionálního periodika (v průběhu roku 1989 to byly v Čechách Svět fantastiky a SF-svět, fakta, fantazie a na Slovensku SF 01) narážely na nepřekonatelnou bariéru byrokratického nezájmu; režim odmítal povolit časopis a trval na tom, že SF tiskoviny koncipované jako časopis musely být registrované jako jednorázové knižní publikace.

(jo)

CENY

Snaha zhodnotit vydanou produkci a vybrat z ní nejlepší dílo se nevyhnula ani SF literatuře. Za první SF cenu by bylo možné označit Prix Jules Verne (Cena J. Verna), udělovanou francouzským nakladatelem Hachettem románu, který se nejvíce přiblížil duchu díla Julese Verna. Cena byla udělována v letech 1927-1933 a po dlouhé přestávce ještě v letech 1957-1963.

Rovněž první americká SF cena měla stejný název Jules Verne Award (Cena J. Verna) a po několik let od roku 1933 ji dostávala nejlepší SF povídka; prvním skutečně významným oceněním však byla International Fantasy Award (Mezinárodní cena za fantastiku), udělovaná od roku 1951. Existovala do roku 1957, kdy ustoupila SF ceně zvané až do 90. let oficiálně Science Fiction Achievement Award (Cena za zásluhy v SF), mnohem známější pod přezdívkou Hugo (na památku Huga Gernsbacka). Je vyhlašována od roku 1953 americkými fanoušky na každoročních světových kongresech (Worldcon) a má podobu malé rakety na podstavci. Podobně jako ostatní ceny, o kterých bude řeč, přibírala postupně nové kategorie, takže nyní se Hugo uděluje za nejlepší román, novelu, novelku, povídku, teoretickou knihu, film a dále se předává amatérskému a profesionálnímu malíři, redaktorovi, amatérskému spisovateli z řad fanoušků, poloprofesionálnímu a amatérskému časopisu.

Udělování ceny Hugo je záležitost fanoušků, proto byla v roce 1965 jako protiváha zavedena cena Nebula (Mlhovina), vyhlašovaná profesionály ze sdružení SFWA (Science Fiction Writers of America). Cena má podobu plexisklového kvádru, do kterého jsou zality krystaly a stříbřitá mlhovina. Třetí nejvýznamnější americkou SF cenou je Cena časopisu Locus, vyhodnocovaná na základě ankety čtenářů tohoto časopisu. Ceně Locus je přikládán význam především proto, že počet anketních lístků často převyšuje počet hlasů u cen Hugo i Nebula dohromady, a je tedy hodnocením nejširšího vzorku čtenářů.

Často se stává, že některé dílo dostane několik cen najednou. Obvyklý postup je takový, že se nejprve vybere užší okruh (většinou pět) nominovaných děl a z těch je v druhém kole vyhlášen vítěz. Držitelem největšího počtu cen je Harlan Ellison. Povídky odměněné Hugem vycházejí souhrnně každých pět let v antologiích The Hugo Winners, jejichž pořadatelem byl Isaac Asimov. Nebulou oceněné povídky jsou nyní publikovány ve sbornících The Science Ficton Hall of Fame (Dvorana slávy SF).

Kromě těchto tří hlavních cen existuje ještě množství menších. Společně s Hugem se od roku 1973 uděluje cena John W. Campbell Award pro nejlepšího nového spisovatele SF, podobný název nese John W. Campbell Memorial Award (Pamětní cena Johna W. Campbella) pro nejlepší román roku. Významná je cena Jupiter Award, o které rozhodují kritici SF. Experimentálnější charakter má Pamětní cena Philipa K. Dicka, založená po Dickově smrti v roce 1982. Také v žánru fantasy existuje několik cen: World Fantasy Award, August Derleth Fantasy Award aj. Nejvýznačnějším spisovatelům uděluje SFWA titul Velmistr; poprvé ho získal v roce 1974 R. A. Heinlein.

Ve Velké Británii existuje cena British Science Fiction Award a od roku 1986 ještě A. C. Clarke Award pro nejlepší román publikovaný v uplynulém roce ve Velké Británii. Z dalších zemí jmenujme Austrálii, ve které mají od roku 1969 Ditmar Award. Ve Francii udělují Prix Apollo především překladovým románům a pro francouzské spisovatele je určena Velká cena francouzské SF. V SRN mají cenu Kurda Laßwitze, v Itálii Premio Tolkien, v Japonsku se uděluje cena Seiun za nejlepší japonský a zahraniční román, povídku, film a comics, v Sovětském svazu vybírá porota redaktorů a spisovatelů nejlepší román roku na cenu Aelita, v Polsku je cena časopisu Fantastyka, cena J. A. Zajdela a cena <182><181><179>kfa a obdobné ceny existují i v dalších zemích.

(ia)

SF ceny a soutěže v Československu

V Československu bylo po vzniku prvních SF klubů zorganizováno několik soutěží a anket o nejlepší SF díla. Nejvýznamnější je soutěž o cenu Karla Čapka, kterou pro amatérské SF autory každoročně pořádalo PKO Pardubice za spolupráce SF klubů Salamandr Pardubice a Villoidus MFF UK Praha; od roku 1991 Čs. fandom. Nejstarší soutěží je však Huňáč zelený, organizovaný od roku 1980 SF klubem Villoidus MFF UK Praha. Z dalších soutěží jmenujme Šulét (neboli Šumperský létající talíř), který připravuje od roku 1984 SF klub při ODPM v Šumperku, Pseudovyabstrahovanou Juditu (SFK Boskovice), která byla přístupná na rozdíl od ostatních akcí i pro profesionály. Organizují se také specializované soutěže o nejlepší SF povídku s motivem cesty časem O stříbřitělesklý halmochron (SFK Andromeda Plzeň, od roku 1984), o nejlepší mikropovídku do jedné strany rukopisu o emblém Castora (SFK Castor Spišská Nová Ves, od roku 1985).

Také existuje několik anket o nejlepší díla roku sem patří cena Ludvík (na počest L. Součka), udělovaná nejlepším knihám roku na Parconu, a krátce existuje cena Golem. Od r. 1992 uděluje SF časopis Ikarie cenu Ikaros nejlepším českým i zahraničním dílům za uplynulý rok.

Ceny klubů


Hlavní obsah