Novinky z astronomie
Gama-záblesk poprvé "živě"
Detailní pohled do blízkého okolí dvou hvězd
Sondy Voyager pokračují
Lunar Prospector blíže Měsíci
První snímky z dalekohledu Subaru
Sonda Stardust startuje ke kometě
Gama-záblesk
poprvé "živě"
 |
Dalekohled ROTSE
[49.12 Kb, 640 x 480]. |
Astronomům se vůbec poprvé v historii podařilo pořídit snímky optického
protějšku jednoho z nejenergetičtějších procesů ve vesmíru, záblesku gama
záření (o gama záblescích zde),
v okamžiku, kdy tento jev nastal. Doposud bylo v optickém oboru pozorováno
pouze stádium poklesu jasnosti v době po záblesku. Jelikož tyto záblesky
trvají pouze několik sekund až desítky sekund, je nutné, aby po jeho detekci
družicí na oběžné dráze byly okamžitě na určenou pozici zaměřeny pozemské
dalekohledy. Proto byla pod vedením Goddardova střediska kosmických letů
v NASA zřízena pozemská síť dalekohledů rozložených po celém světě, tzv.
Gamma Ray Burst Coordinates Network (GCN). Záblesk z 23. ledna 1999
byl jako obvykle detekován pomocí přístroje BATSE (Burst and Transient
Source Experiment) umístěného na palubě družice Compton Gamma Ray Observatory
(GRO). Počítač okamžitě určil jeho přibližnou polohu a poslal zprávu do
zmíněné sítě GCN. Již o 22 sekund později se dalekohled Robotic Optical
Transient Search Experiment (ROTSE), který se nachází v Los Alamos
a je provozovaný Michiganskou universitou, zaměřil na určenou oblast a
odhalil zde zjasňující se novou hvězdu. O pět sekund později dosáhl záblesk
maximální jasnosti. V optickém oboru spektra to znamenalo 9. hvězdnou velikost,
což je pouze 16x slabší než nejslabší hvězdy viditelné pouhým okem. Během
devíti minut po zaregistrování se jasnost objektu snížila na 1/100 maximální
hodnoty.
 |
Rozložení GRB na obloze
červeně 10 nejčerstvějších
[11.89 Kb, 640 x 410]. |
"Byl jsem ohromen", řekl Dr. Carl Akerlov, který pracuje s dalekohledem
ROTSE. "V nejlepším případě jsme čekali něco skutečně slabého, na hranici
naší citlivosti. Místo toho jsme zpozorovali něco ohromného." Podle
dr. Alana Bunnera z NASA by tento úkaz v případě, že by se odehrál v naší
Galaxii, osvítil celou noční oblohu. Událost zaznamenala i další družice,
italsko-holandská Bepp-SAX, která o několik hodin později velmi přesně
určila polohu zdroje. Už 3 hodiny po záblesku se na tuto přesnou lokaci
zaměřil 1,5m dalekohled na Mt. Palomaru a během další noci i 10m Keck II
na Mauna Kea na Havaji. Ten zjistil, že pozorovaný objekt leží ve vzdálenosti
9 miliard světelných roků. Astronomové si dosud nejsou jisti, co způsobuje
tyto gigantické erupce. Mezi podezřelé varianty patří srážky dvou neutronových
hvězd, dvou černých děr, neutronové hvězdy a černé díry a také exploze
tzv. hypernovy, což je teoretický typ supernovy.
Detailní pohled
do blízkého okolí dvou hvězd
Dva infračervené snímky pořízené dalekohledem Keck I odhalily astronomům
dosud nepozorované detaily oblaku teplého prachu a horkého plynu obklopujícího
dvě vzdálené hvězdy. Vůbec poprvé tak astronomové získali možnost podívat
se do oblastí velmi blízkých mateřské hvězdě. Snímky ukazují blízké okolí
hvězd MWC 349A a CW Leo, které leží ve vzdálenosti 3 600, resp. 450 světelných
roků od Země. Zobrazovací technika umožnila dosáhnout rozlišení 0,020 úhlové
sekundy, přičemž typická zobrazovací schopnost u tohoto dalekohledu je
0,6 úhl. s. "Můžeme vidět detaily neuvěřitelného stupně," řekl Bill
Danchi, jeden z členů týmu astronomů. "U CW Leo můžeme pozorovat hvězdu
emitující oblaka prachu a můžeme sledovat pohyb tohoto prachu." CW
Leo je uhlíkatá hvězda na konci svého života. Hvězda produkuje udivující
množství uhlíkatého prachu z důvodů, které nejsou příliš pochopeny. Prachové
bubliny kolem hvězdy jsou mnohokrát větší než je Slunce a září na teplotě
kolem 400 K. Rychlost, s jakou se tyto útvary pohybují, určili astronomové
na 10 km/s. Pozorování probíhalo na infračervené vlnové délce 2,26 mikrometru.
 |
K uvedenému objevu použil tým techniku, která, jak sami jeho členové říkají,
"činí Keckův dalekohled všestranějším a okázalejším". Tato technika
je dalším výrazným krokem na poli interferometrie, tedy skládání světla
ze skupiny několika menších teleskopů s cílem simulovat velký teleskop.
Danchiho tým "rozkouskoval" 10m primární zrcadlo dalekohledu Keck I na
21 malých 35cm dalekohledů použitím masky umístěné před sekundárním 45cm
zrcadlem. Poté pořídili 100snímkovou sérii krátkých expozicí, s cílem potlačit
atmosférické zkreslení. Obrazy jednotlivých "dalekohledů" poskládali pomocí
techniky původně určené pro radiointerferometrii. Tato nová tzv. aperture-masking
technique je použitelná pouze pro velmi jasné objekty, protože odstaní
97% světla zachyceného primárním zrcadlem. Termín "velmi jasné" je ovšem
pro 10m dalekohled relativní. Hvězda CW Leo je hvězdou 6. magnitudy. Podle
autorů je technika použitelná pro výzkum vnitřních oblastí protoplanetárních
disků a měla by být i schopná zachytit planety velikosti Jupitera u jiných
hvězd. Vědci dosud sice objevili více než tucet planet obíhajících jiné
hvězdy, ovšem žádnou z nich nepozorovali přímo.
Sondy Voyager
pokračují
 |
Sonda Voyager
[45.21 Kb, 615 x 480]. |
Obě sondy Voyager jsou v pořádku a pokračují v průzkumu prostředí
nejvzdálenějších částí Sluneční soustavy. K Zemi posílají informace o částicích,
vlnách a polích ve vnější heliosféře, což je nejvzdálenější oblast slunečního
vlivu. Voyager 2 pracuje normálně poté, co s ním pozemská kontrola znovuzískala
spojení v listopadu loňského roku. Řídící tým využívá záložní vysílač,
který byl zaktivovaný palubním počítačem v okamžiku, kdy sonda ztratila
krátce spojení se Zemí. Byl modifikován palubní software, který má zajistit,
aby se při podobných událostech sonda sama automaticky pokusila navázat
spojení s pozemskou kontrolou. Zároveň byly do palubního počítače přehrány
příkazy pro postupné omezení či úplné vypnutí některých palubních systémů
v blízké budoucnosti. Cílem je prodloužit dobu, po kterou budou schopny
radioizotopové generátory dodávat sondě elektrickou energii.
Na palubě Voyageru 2 je v současné době v provozu 5 z celkového počtu
11 přístrojů. Sonda se nyní nachází ve vzdálenosti 8,6 miliardy km od Země
a vzdaluje se rychlostí 15,9 km/s pod úhlem 48 stupňů jižně od roviny ekliptiky.
Signál ze Země k sondě a zpět letí zhruba 16 hodin. Voyager 1, který je
v současné době nejvzdálenějším tělesem ve vesmíru vyrobeným člověkem,
pracuje také normálně. Od Země je vzdálen 10,9 miliardy km a nadále se
vzdaluje rychlostí 17,3 km/s pod úhlem 35 stupňů severně od ekliptiky.
Signál cestuje ze Země a zpět celých 20 hodin.
Lunar Prospector
blíže Měsíci
Sonda Lunar Prospector (bližší informace zde)
byla 29. ledna navedena blíže k povrchu Měsíce. Nyní se pohybuje po polární
dráze, jejíž vzdálenost od povrchu našeho nejbližšího souseda činí pouhých
30 km. Tato dráha by měla sondě umožnit bezprecedentně blízký "pohled"
pro její vědecké přístroje po dobu následujících šesti měsíců. Manévr sloužící
k přechodu na tuto dráhu ukončil základní misi sondy, která odstartovala
ze Země 6 ledna 1998 pomocí rakety Athena-2. Téměř po celý rok prováděla
systematický průzkum Měsíce z výšky 100 km. 19. prosince byla její dráha
snížena na 40 km. Již data pořízená během základní mise byla vynikající
a tak vědci s napětím očekávají data další. Dr. Alan Binder, hlavní organizátor
projektu a vedoucí Lunar Research Institute řekl: "Data přenesená během
šesti týdnů na nižší 40km dráze vypadají skutečně ohromně. To jen zvyšuje
naše očekávání při ještě bližším pohledu na měsíční povrch, sběru dat s
vyšším rozlišením a dosažení lepšího pochopení Měsíce."
Lepší data by měla vědcům pomoci zjemnit odhady ohledně koncentrace
a formy vody detekované v okolí obou pólů. Kromě toho nižší oběžná dráha
přispěje ke zpřesnění map magnetického a gravitačního pole a mapy rozložení
jednotlivých prvků. Ovšem nízká oběžná dráha nese s sebou také jistá rizika.
Z důvodů nesymetrie měsíčního gravitačního pole se totiž bude postupně
stávat méně kruhovou. Proto bude nutné každých 28 dnů provést manévr, který
povedek ke korekci dráhy sondy. Kdyby se některý z těchto manévrů z nějakých
důvodů neuskutečnil, sonda by se během dvou dnů zřítila na povrch Měsíce.
Na 100km se mohla sonda pohybovat bez nebezpečí pádu na povrch po dobu
několika měsíců. Vědci si jsou vědomi tohoto rizika, ale vzhledem k tomu,
že sonda už splnila hlavní cíle a vzhledem k vědeckému přínosu, jej podstupují.
Jak říkají, "není důvod očekávat nějaké problémy, zvláště když přihlédneme
k excelentnímu chování sondy během celého projektu."
První snímky
z dalekohledu Subaru
Nedávno byly v Tokiu zveřejněny první snímky pořízené novým japonským
dalekohledem Subaru (jap. Plejády). První plány na výstavbu
Japonského národního astronomického dalekohledu (jak se projekt Subaru
původně nazýval) se objevili již na začátku 80. let. S jeho výstavbou se
začalo v roce 1989 a na konci loňského roku byl uveden do zkušebního provozu.
Dalekohled s primárním zrcadlem o průměru 8,3 metru je určen pro pozorování
v optickém a infračerveném oboru spektra. Byl vybudován na jednom z astronomicky
nejvýhodnějších míst planety, na vrcholu hory Mauna Kea na Havajských ostrovech.
Nachází se v nadmořské výšce 4 139 metrů nad hladinou moře na dohled od
dalších dvou velkých dalekohledů, dalekohledů Keck I a II.
 |
Jupiter a Saturn - dvě největší
planety Sluneční soustavy. Oba snímky byly pořízen 22. ledna přes B, V
a R filtr. Na snímku Jupitera vidíme jednotlivé pásy oblačnosti táhnoucí
se rovnoběžně s rovníkem, eliptický útvar vpravo dole je slavná Velká rudá
skvrna a černá tečka kousek pod středem kotouče planety je Ganymed, jeden
z jupiterových měsíců. Na snímku Saturna jsou také viditelné pásy rovnoběžné
s rovníkem, ale ve srovnání s Jupiterem přeci jenom méně výrazné. Dále
můžeme vidět prstence A, B a tzv. Cassiniho dělení mezi nimi.
[34.24 Kb, 858 x 487]. |
 |
Tento snímek vyobrazený ve falešných
barvách ukazuje Velkou mlhovinu v Orionu M42, která se nachází ve vzdálenosti
1 500 světelných roků od Slunce. Ve středu snímku vidíme 4 velmi jasné
hvězdy, označované jako Trapez. Množství hvězd v jejich okolí jsou velmi
mladé hvězdy, nedávno vzniklé v Orionově molekulárním oblaku. Červený útvar
v horní části snímku je Kleinman-Lowova mlhovina v jejímž středu se nachází
velmi hmotná hvězda (kolem 30 Sluncí) v počátečním stádiu svého vývoje.
[54.92 Kb, 654 x 854]. |
 |
Na dalším snímku je zobrazena
kompaktní skupina galaxií HCG40 (Hickson compact group), která leží ve
vzdálenosti 300 miliónu světelných roků od Slunce v souhvězdí Hydry. Obsahuje
5 členů - 3 spirální a 2 eliptické galaxie. Dvě bílé tečky jsou hvězdy
z naší Galaxie. Ostatní rudé objekty na snímku jsou další galaxie vzdálené
miliardy světelných roků.
[52.32 Kb, 654 x 854]. |
 |
Na tomto snímku vidíme vzdálenou
kupu galaxií Abell 851 nacházející se ve vzdálenosti 5 miliard světelných
roků. Její skutečný průměr je 2 milióny sv. r. Toto číslo bude jistě mnohem
zajímavější, když si uvědomíme, že nejbližší galaxie k Mléčné dráze, galaxie
M31 v Andromedě je vzdálená také 2 milióny sv. r. Téměř všechny objekty
na snímku jsou galaxie, pouze několik z nich jsou hvězdy z Galaxie.
[84.03 Kb, 654 x 854]. |
Sonda Stardust
startuje ke kometě
Stardust, další, v pořadí již 4. sonda programu "levných, rychlých
a lepších" sond, je připravena ke startu. Jestli nenastanou nějaké
nečekané komplikace, vydá se Stardust na dlouhou cestu ke kometě Wild 2
v sobotu 6. února ve 23:06 SEČ, kdy se na kratičkou dobu otevře startovací
okno. Další příležitost ke startu bude o den později. Stardust je prvním
americkým projektem zaměřeným výlučně na výzkum komety a také první projektem
jehož cílem je dopravit na Zemi materiál z jiného tělesa než je Měsíc.
Hlavním úkolem sondy je sběr prachových částic a těkavých vzorků během
setkání s kometou Wild 2 v lednu 2004. Kromě toho by měla sonda přivést
na Zemi i vzorky mezihvězdného prachu, mj. i nedávno objeveného prachového
proudu vnikajícího do Sluneční soustavy ze směru Střelce. Protože tento
materiál je pozůstatkem z doby formování Sluneční soustavy, očekává se,
že jeho analýza přinese výrazný pokrok ve výzkumu vývoje Slunce a planet,
případně i života samotného. Stardust celkem třikrát oblétne Slunce. 15.
ledna 2001 využije gravitačního pole Země k navedení na dráhu směrem ke
kometě. V průběhu období březen - květen 2000 a červenec - prosinec 2002
bude "lapat" mezihvězdné prachové částice. Během druhého obletu se jeho
dráha protne s dráhou komety. K setkání by mělo dojít ve vzdálenosti 1,9
AU od Slunce a 2,6 AU od Země. Vzájemná rychlost obou těles bude 6,1 km/s
a vzdálenost kolem 150 km. Sonda pořídí snímky komety, bude počítat částice,
se kterými se při setkání střetne a provede analýzu složení částic a těkavých
látek. S použitím unikátní látky zvané aerogel pochytá a uloží částice
uvolněné z komety. Při dalším průletu kolem Země v lednu 2006 se od sondy
uvolní speciální pouzdro, které vzorky dopraví zpět na Zemi.
Důvodů, proč byla zvolena právě kometa Wild 2, je několik:
-
Je to "čerstvá" kometa ve vnitřních částech Sluneční soustavy. Před rokem
1974 se nedostala blíže než je Jupiter. V daném roce se však přiblížila
k této planetě a její silné gravitační pole pozměnilo její dráhu natolik,
že se nyní pohybuje mezi Jupiterem a Zemí.
-
V době setkání se sondou bude mít kometa za sebou pouhých pět přiblížení
ke Slunci. Pro srovnání, slavná kometa Halley se přiblížila ke Slunci již
více než 100x. Odhaduje se, že po zhruba 1 000 průletech v blízkosti Slunce
ztratí kometa většinu těkavých látek a už nikdy nevytvoří komu a ani žádný
krásný ohon, který bychom případně mohli pozorovat na obloze. Z toho je
zřejmé, že kometa Wild 2 je vhodným objektem pro takovouto misi.
-
Bude ve správném čase na správném místě! To znamená, že nastanou vhodné
podmínky pro setkání s relativně malou rychlostí, které umožní sběř částic
uniklých z komety.
 |
Sonda Stardust v umělecké představě
[45.03 Kb, 715 x 480]. |