JS.: Před nějakým tím rokem ses´ věnoval umění, to jsi pak opustil. Kvůli čemu?
PV.: To má několik různých důvodů. Hlavním je asi to, že žádné umělecké
dílo nemá univerzální platnost, kdežto vědecké poznatky ano. To, jak určitý
obraz, hudební skladbu, film či knihu vnímá nějaký člověk, je povýtce relativní,
subjektivní a je to jeho soukromá věc. Naproti tomu (tvrdá přírodní) věda,
tam, kde dospěje k nějakému poznání a koncepci, je toto poznání (téměř)
naprosto objektivní a neotřesitelné. To plyne ze samotné podstaty vědecké
metody - její výsledky jsou nezávisle ověřovány na mnoha místech na světě
a tímto tvrdým filtrem projde opravdu jen to, co je maximálně (neříkám
na 100%) spolehlivé a věrohodné. Je to dáno také odlišným předmětem zájmu
vědy - tím nejsou nestálé emoce a subjektivní zážitky, jako v umění, ale
objektivní jevy, které opravdu nejsou nijak výlučně spojeny s jedincem,
který je zkoumá a pozoruje. Musíme si uvědomit, že moderní "sjednocená"
a souvislá věda je stará pouze nějakých 400 let, jejími hlavními "otci"
jsou pánové Kepler, Galileo a Newton. Tedy důsledně racionální myšlenkové
postupy jsou pouze tenkou slupkou naší civilizace, která může být kdykoliv
jejím barbarským nitrem "shozena" a pak bychom se divili :-), co je všechno
taky možné. Především bychom "zjistili", že jsme příšerně "přemnoženi"
a nastala by šílená vražedná řež o přežití. Pouze věda a její aplikace
totiž umožňují, aby na této planetě bylo a přežívalo 6 -7 miliard lidí.
Ale zpět k umění - samozřejmě jím neopovrhuji, i když ho považuji za
víceméně soukromou záležitost každého člověka a je asi také snadnější stát
se něčím, čemu se říká "umělec", než vědcem. Umění slouží podle mne ke
kompenzaci šoků člověka z jeho okolí, k reflexi jeho zážitků a osobní existence,
ke kultivaci našich životů. Problém je ale to, že co subjektivně vzniká,
nemůže se nikdy stát všeplatným, hlavně pokud jde o skutečné umění. Pokud
nějaký tvůrce umění (hlavně pop-umění) touží po tom, aby byl všeobecně
oblíben a ctěn, vzbuzuje to ve mně vždycky podezření, že jde o umělecké
placebo.
Mé "věnování se" umění se odehrávalo hlavně kolem poloviny 80. let
a do začátku let 90. a bylo pod vlivem dada, surrealismu, existencialismu,
absurdni literatury aj. experimentálních literárních technik (ale samozřejmě
mne tehdy zajímaly zároveň i různé přírodovědné obory). Byla to zřejmě
reakce na tehdejší dusnou atmosféru a bolševický režim, který nepřál individuálním
prožitkům a prováděl globální cenzuru umění. Dnes je situace jiná - nikdo
nikomu nepředepisuje v masovém měřítku (aspoň ne přímo viditelně a pokud
nepočítáme reklamy), co má dělat, zato naše věda se vlivem doktrinářských
(pseudo-konzervativních a postmodernistických) filosofů, ekonomů a politiků
a různých hlupáků :-) dostala do defenzivy, která již hraničí s ohrožením
duchovní i materiální existence tohoto národa jakožto národa, patřícího
k vyspělému světu. Proto vidím v současnosti jako naprostou nutnost věnovat
se přednostně propagaci vědy. Také si myslím, že náš současný ekonomický
marasmus souvisí s potlačováním a společenskou degradací naší vědy a zároveň
s boomem šarlatánství a pavěd. Čím více přesných racionálních poznatků
a jejich aplikací, tím je společnost (i ekonomicky) efektivnější a vitálnější
a naopak.
JS.: Vedeš rubriku v AmberZinu, jsi členem Sisyfa, doufám, že tedy na 100% upřednostňuješ racionální vědecké myšlení. Není ti v dnešní době trochu smutno nad tím, co se taky prezentuje jako věda?
PV.: Tam, kde (současná) přírodní věda operuje, tj. v oblasti jevů v
objektivním a z hlediska individuálního vědomí vnějším světě, tam skutečně
téměř na 100 % upřednostňuji vědecký styl a racionální metody. Cokoliv
jiného bych považoval za krok vzad nejméně o těch 400 let. Tady je na místě
zeptat se, co je to vlastně ona tolik "proklínaná racionalita" (proklínají
ji ovšem hlavně ti, kteří nejsou jakéhokoliv racionálního myšlení schopni
:-)). Řada lidí ztotožňuje racionalitu s rozumem, logikou, s logickým myšlením.
Myslím, že je to poněkud zůžená představa. Sledujeme-li etymologicky význam
slova "ratio", zjistíme, že je to "poměr", což je synonymem pro slovo "vztah".
Racionalismus je tedy hledání vztahů, obecně nějakého uspořádání či zákonitostí,
nikoliv nutně přísně logických. Svět skutečně JE NĚJAK uspořádán. Kdyby
nebyl, ani bychom si v něm neškrtli. V tomto smyslu, tedy ve smyslu hledání
vztahů a uspořádání, je možno používat racionálních přístupů i při analýze
a tvorbě umění i jiných přirozeně iracionálních záležitostí :-)).
Samozřejmě, pokud se něco, co není vědou ve smyslu empirického ověření,
reprodukovatelnosti a myšlenkové koherence a nerozpornosti, za vědu vydává,
je to smutné, protože je to buď omyl nebo podvod. Jistě, řada pavědců se
snaží kamuflovat své počínání kvazivědeckým slovníkem, protože se tím mohou
VELICE snadno vetřít v přízeň laické veřejnosti (a hlavně hrubě nevzdělaných
redaktorů bulvárních médií) parazitováním na vážnosti vědy, která svůj
úspěch a sílu víc než dostatečně v dějinách prokázala. Ale je nutno říci,
že takto si nepočíná nutně každý pseudovědec - někteří svůj odpor k vědě
dávají otevřeně najevo a vyznávají nezakrytě a naplno okultismus a mystiku.
Samozřejmě neopomenou zdůraznit, že je to prý proto, že jejich "tajné esoterické
nauky" jsou něco naprosto vědě nadřazeného, že duchovní (rozuměj okultní
a mystické) nauky mohou strčit tu "materialistickou vědu" do kapsy, že
hmota je iluze a že to pravé je síla myšlenky apod.. Já osobně bych navrhl
rozlišovat "esoteriku (tj. to, co je přístupné jen zasvěcencům)" na pravou,
přirozenou a falešnou, umělou. Např. matematika a fyzika jsou esoterikou
přirozenou - nikdo v nich nikomu nic neutajuje, veškeré poznatky jsou veřejně
přístupné a záleží jen na nadání, energii a úsilí jednotlivce, v jaké míře
do nich pronikne, v jaké míře do nich bude "zasvěcen". Naopak esoterika
umělá se vyznačuje úmyslným zatajováním a ukrýváním souvislostí, které
mají být údajně jejím obsahem. Většinou je to prostě proto, že tyto souvislosti
neexistují nebo že jsou vylhané či deformované. Okultní (zatemněné) je
tedy v tomto případě totéž, co obskurní :-). A vede to k sektářství. Naproti
tomu věda je naprosto otevřena všem i všemu, co ji může posunout "dopředu".
Ten, kdo opovrhuje moderním racionalismem a dobou osvícenství, která
ho zrodila, by si měl nejdřív přečíst něco od Voltaira a Diderota. Pak
možná zjistí, co znamenalo osvícenství pro celou naši civilizaci. Bez osvícenství
by nebyl Internet, nebyly by kosmické lety, nebylo by téměř nic z toho,
co dnes používáme a co potřebujeme. Nicméně hromadné vraždy a fašismus
by existovaly i bez osvícenství a aplikací vědy - jen místo otravnými plyny
by byli lidé vražděni ve velkém motykami, jako v Pol-Potově Kambodži (je
to velmi "přírodní a ekologické" :-) ). Jsem přesvědčen (a jsou o tom přesvědčivé
doklady), že Pol-Potův režim byl skutečně útokem na atributy západní industriální
a scientistické civilizace. To, že byli vězni v nějakých koncentračních
táborech označování čísly, není pro mne důvodem ke "zrušení" číselné soustavy
a teorie čísel. Ostatně každý čtenář kontroverzního bestselleru "Jitro
kouzelníků" se mohl přesvědčit, že německý fašismus se s vědou a racionalitou
prakticky vůbec nesnášel. Většina německých vědců také před Hitlerem utekla
do zahraničí. Tak byl například založen i dnešní ekonomický úspěch USA,
který plyne v neposlední řadě z jejich světového prvenství ve vědě. A z
toho, jak je tam věda vážena a ctěna. Racionalismus a věda je tedy evoluční
výhodou lidského společenství a rodu.
JS.: Nezdá se ti, že se iracionálno stává módou i ve vědeckých kruzích?
PV.: Myslím, že ve skutečně vědeckých kruzích ne. V přírodních vědách
to platí vlastně jen okrajově pro oblast biologie a biomedicíny, kde např.
u nás působí guru některých iracionalistů a pseudovědců, prof.
Zdeněk Neubauer, který je nyní spíš filosofem (a to ještě nepříliš
ve světovém měřítku oceňovaným) než biologem a který se zastává astrologie,
hermetiky a homeopatie. Nebo animista - mystik Sheldrake. Jistá obliba
pavěd a iracionality se vyskytuje patrně mezi filosofy, psychology, lékaři
a psychiatry v daleko větší míře, než mezi biology. (Je tam mnoho lidí,
věřících na kontakty s mimozemšťany, v telepatii, astrologii, homeopatii,
kreacionismus, stěhování duší a v bůhvíco ještě :-)). Tyto převážně humanitní
obory však nepokládám za "plnohodnotnou" vědu v Popperově falzifikačním
smyslu. Ani dle pravidla, že "každá věda je pouze natolik vědou, nakolik
může používat matematických metod" tyto obory neobstojí jakožto vědy. Samozřejmě,
nelze mít např. psychologii za zlé, že není ani zdaleka čistou vědou v
pravém slova smyslu. Je to dáno hlavně její doménou činnosti a tím, že
existuje mnoho navzájem naprosto se vyvracejících (ale přitom v rámci oné
"vědy" v principu přípustných) koncepcí a škol (věc v takové fyzice naprosto
nemyslitelná). Nicméně problémem je, když psychologové svůj spekulativní
a "zaumný" styl myšlení přenášejí do oblastí, kde EXAKTNÍ ZKOUMÁNÍ JE MOŽNÉ
a kde existují již spolehlivé (nebo relativně daleko spolehlivější) informace,
jak to je nebo jak tomu může či nemůže být. Toto je jeden z možných způsobů
vzniku pavědy - nepřípustná extrapolace spekulativních metod do oblasti,
domény "tvrdých", exaktních vědních metod a poznatků.
JS.: V poslední době mě volalo několik lidí a ptalo se mě, co si myslím o roku 1999, prý podle předpovědí a Nostradama to bude něco. Samé katastrofy. Nemám už sil na takovéto hovadiny, kterými krmí své čtenáře různé časopisy a noviny, odpovídat. Co bys ty těmto vystrašeným lidem vzkázal?
PV.: Katastrofy byly, jsou a budou. Proto se může náhodou stát, že nějakému
Nostradamovi či "Blbadamovi" občas předpověď "vyjde", zvlášť pokud se ona
"předpověď" ex-post šikovně dointerpretuje. Tím sice nikoho, ani sebe,
nemohu uspokojit :-), nicméně je to tak. Daleko spolehlivější předpovědi
přírodních katastrof nám může dát (a to se už budu poněkud opakovat :-))
věda. Je otázkou, jestli by např. ony nedávné povodně na Moravě byly natolik
ničivé, kdyby se u nás více podporovala meteorologie, hydrologie a obory
s tím související.
Lidé mohli být aspoň v nějakém rozumném předstihu varováni, když už
nic jiného. Pokud jde o nejbližší 2 roky, tuším, že nejrůznější pokleslé
časopisy krmí své čtenáře strašením ohledně jakéhosi prý "osudného postavení
planet v jedné přímce" či dokonce "ve formaci kříže". Je to neuvěřitelná
blbost. Zaprvé, žádné takové postavení planet se konat v této době nebude,
a za druhé, i kdyby se konalo, nemělo by to na průběh procesů na Zemi prakticky
žádný měřitelný vliv. Tyto nesmyslné vize totiž uvažují o jakýchsi silách,
které by "mohly" (údajně) způsobit zemětřesení, poruchy magnetosféry apod.,
jde tedy jednoznačně o kategorii jevů fyzikálních. Jenže dnešní, velmi
propracované a v tomto směru plně postačující, fyzikální koncepce jednoznačně
takovéto silové působení planet na Zemi VYLUČUJÍ. Vzkázal bych tedy: počkejte
si na konec roku 1999 a ověřte si, jestli se něco katastrofálního, co vám
KONKRÉTNĚ sugerují "záhadologové" a mystici, stane nebo ne. Pokud ano,
klidně si věřte Nostradamovi. Pokud ne, raději uvažte, není-li lepší věřit
"oficiální" :-) vědě a sežeňte si knihu o nebeské mechanice a fyzice Sluneční
soustavy. A volte pouze politiky, kteří budou mít ve volebním programu
masivní podporu české vědy.
Jinak, samozřejmě, člověk na své planetě čelí mnoha potenciálním katastrofám.
Jednou z nich je možná náhodná srážka s nějakou kometou či planetkou prolétávající
v okolí Země (právě taková asi vyhubila dinosaury před 60 miliony let).
Není jiná možnost, jak se tomu vyhnout, než pozorovat astronomickými dalekohledy
neustále okolí Země, jestli se na nás něco náhodou neřítí. A pak tohoto
vetřelce zneškodnit odklonem jeho dráhy nebo rozbitím atomovou bombou (viz
filmy "Drtivý dopad" a "Armageddon").
Může nás pravděpodobně potkat i energetická či ekologická katastrofa
(kolem roku 2050). I tu je možné nejspíše předpovědět či odvrátit pomocí
jejího modelování za použití našich vědeckých (= nejvíce spolehlivých)
poznatků, obecně pomocí principů přesného racionálního poznání.
Analogické je to i u dalších přírodních katastrof.
JS.: Jsi člověk trávící hodně času brouzdáním po netu, co ti to dalo a co vzalo?
PV.: Nejdřív, co mi to vzalo :-) : samozřejmě se na mě jakožto dial-upistovi
hodně napakovala Společnost Proti Telefonování
a Internetění. Vzalo mi to i většinu místa na disku a hodně času i
spánku. (Hodně času bere nejen "browzdání" :-), ale i mailování a dělání
www-stránek.)
Poskytlo mi to ale (asi jako každému on-line) velkolepý přístup k informacím
a možnostem jejich zpracování, možnost komunikovat s více lidmi než doposud.
Ohledně informací - teprve po napojení na Net člověk zjistí, jak zaostalý
a zápecnický je náš domácí informační "rybník". Stručně řečeno - člověk
se dozví o věcech, o kterých téměř nikdo v Čechách v podstatě neví a leckdy
ani vědět nechce, nemá o to zájem. Jiná věc je, že ne pro každou informaci
má člověk okamžité použití. Na Netu jsem taky získal řadu zajímavých materiálů
(textů a obrázků), ze kterých jsem mohl čerpat při publicistické práci
v rámci ŽIVLU, AMBERZINU
i SISYFA. Myslím, že Internet
je lepší, než kterákoliv encyklopedie, než všechny encyklopedie dohromady.
Nenajdete na něm sice úplně "všechno", ale rozhodně velmi mnoho včetně
speciálních věcí. Samozřejmě, vše je nutno posuzovat kriticky, jak každý
ví, na Netu člověk najde Scientific American
i blábolivý manifest sekty
Heavensgate (viz též The
Keeper's of Heaven's Gate - The Millennial Madness , http://www.heavensgatetoo.com/
a http://www.levelabovehuman.org).
Ale rozhodně nemají pravdu lidé, kteří tvrdí, že věnovat se Internetu je
jen ztráta času. Ztráta času je to jen pro toho, kdo neumí dostatečně intenzivně
s informacemi pracovat. Ale i pro tyto lidi bude mít Internet cenu, až
někdy (v neurčité budoucnosti) bude možný přístup na Net (přes telefon,
radiové vlny nebo optický kabel) za civilizovaný paušální poplatek, jak
je tomu dnes v Americe. Pak neefektivnost jejich hledání nebude mít takový
negativní finanční efekt, jak je tomu dnes, kdy v této zemi vládnou fakticky
mj. vydřidušští telekoumáci :-).
JS.: Najdeš si čas přečíst si knížku? A jakou?
PV.: Vzhledem k tomu, že doposud prakticky bydlím ve
svém antikvariátu :-), mám v ruce nějakou knihu téměř neustále. Přednostně
čtu ty knihy, které mají nějaký vztah k mé publicistické činnosti. V poslední
době jsem četl třeba "Řeky na Marsu" od Pierse Bizonyho. Teď čtu před spaním
2 novely od Raymonda Radigueta (Ďábel v těle a Ples u hraběte d´Orgel)
- mám dost rád francouzskou avantgardu a dekadenci, protože je myslím jemnější,
rafinovanější a hlubší než americká (anglosaská?) přímočará brutální a
morbidní tvorba :-). Jinak bych rád dočetl "O lidské přirozenosti" Edwarda
Wilsona a podíval se na cca 50 jiných knih, mj. "Člověka revoltujícího"
od Alberta Camuse a "Renesanci rozumu" od Jiřího Krupičky. Taky pochopitelně
na něco z matematiky a fyziky. Ale toho času teď máme asi téměř každý poměrně
málo... Zvlášť, když čteme ještě věci z webu :-).
JS.: Přikláníš se ke Cyberpunku, co pro tebe znamená a můžeš ho nějak blíže definovat?
PV.: Ke kyberpunku se, myslím, nijak zvlášť vnitřně nepřikláním, i když
ho považuju za celkem zajímavý a přínosný estetický proud, který má mnoho
styčných bodů s moderní technologií a vědou (řada jeho protagonistů jako
Bruce Sterling a Rudy Rucker se zabývala i některými otázkami vědy). Ale
asi narážíš na profil ŽIVLU a AmberZinu
:-). Tedy - v umělecké rovině jde zřejmě o průnik poválečného film-noir
s tvrdou technologickou a akční sci-fi, jaký vidíme třeba ve filmech "Útěk
z New-Yorku" a "Blade Runner". Kyberpunk je ale taky filosofie, která nás
má jakoby duševně připravit i na možná méně optimistickou blízkou budoucnost,
silně ovlivněnou vysokou technologií. V tomto směru nás třeba Gibsonův
Neuromancer svým způsobem, i když asi ne doslova, mohl připravit na realitu
dnešní zasíťované informační společnosti. A co přijde za 10-20 let? To
asi nikdo přesně neví, stejně jako to, jaký vztah je žádoucí k těmto změnám
zaujmout. Myslím, že celkem dobrou strategií je se na přicházející technologické
a s nimi spojené společenské změny dívat nenaivně, nezaujatě a vnímavě
a vybírat si z nich to relativně dobré. Ten, kdo je připraven a je ve střehu,
může vyjít z tohoto střetu s překotným vývojem vítězně a to je taky snad
i pravým obsahem slova "technooptimismus". Čili pravým cílem "pochmurného"
kyberpunku může být i nějaký ten "happy end" :-). Být připraven na zítřek,
to je to pravé. Nicméně není tak těžké vidět, že většina lidí i politiků
v Čechách je naprosto neadaptabilní, strnulá a pasivní. Jak dopadne kontakt
této ve skutečnosti nestrukturované, atomizované, bigotní, nepružné a nekooperativní
společnosti s tvrdou nárazovou globální vlnou změn, těžko říci. Zatím je
to trochu fraška, každý druhý člověk zde žije ještě v minulém století a
to je ještě dost lichotivé :-). Už před 30 lety napsal Alvin Toffler k
tomuto tématu zajímavou knihu "Šok z budoucnosti", tu bych doporučil každému
k nahlédnutí :-). A k problematice kyberpunku (nepřímo) snad i klasická
díla zakladatele kybernetiky ze 40. a 50. let - Norberta Wienera - "Kybernetika"
a "Kybernetika a společnost". Slabší nátury snad mohou sáhnout i po pozdních
románech Stanislava Lema ("Mír na Zemi" a "Fiasko"), kde jde v podstatě
o totéž, i když estetickým kánonům a formálním technikám amerického kyberpunku
určitě neodpovídají :-).
JS.: Které jiné umělecké směry tě oslovují a co konkrétně?
PV.: Toto bude velmi fragmentární :
V umění vnímám nejvíc literaturu, hudbu a film. Výtvarno a divadlo
pouze příležitostně. V literatuře jde o moderní autory, ovlivněné surrealismem,
existencialismem a absurdnimi proudy, konkrétně např. - Raymond Queneau
(mimochodem také matematik :-)), Albert Camus, Alfred Jarry, Boris Vian
(taky k matematice trochu přičuchnul :-)) ... Ve sci-fi je myslím zcela
jedinečný Stanislav Lem, jiným způsobem zase Kurt Vonnegut.
V hudbě dávám přednost modernímu jazzu (bop, free-jazz a jazz-rock),
kultivovanému rocku a rhytm´n´blues (včetně prvků soulu a funky), hlavně
mezi léty 1970 - 1990 (Miles Davis, Keith Jarrett, Emerson + Lake + Palmer,
Jethro Tull, The Who, Alan Parsons apod., i třeba tvrdší americký sound
:-)), ambientní hudbě (Brian Eno), občas poslouchám i klasickou a moderní
"vážnou" hudbu (Janáček, Martinů, Rusové, Glass, Elgar aj.). Z filmových
režisérů mám slabost pro "novou vlnu" 60. let, dál Stanleyho Kubricka,
Luise Buňuela a Woodyho Allena etc. etc...
JS.: Na závěr moje klasická otázka. Tvoje moto, krédo nebo vzkaz pro toho, co právě teď toto čte?
PV.: Pokud chcete se svým životem na tomto kusu země skutečně něco podniknout,
pak věda je vaším silným spojencem, nikoliv nepřítelem, jak se vám možná
dnes kdekdo snaží nabulíkovat a jak vám to možná i trochu předvedli v praxi
(ve formě drezúry) vaši často příšerní učitelé matematiky, fyziky apod.
na základce a středních školách (kdo neumí, učí :-)) . Vykašlete se na
učitele a rádce, pokud jsou špatní, a učte se a studujte sami.