From: Pavel Máša masa@amber.zine.cz

To: Marek.Riha@vpp.cz

Date: 8. listopadu 1998 13:04

Subject: Clinton



Vážený pane,

 

naprosto nesouhlasím s Vaším článkem "Clinton". Na rozdíl od Vás "aféru" Clinton považuji pouze za další hřebíček do 

rakve demokracie.

 

Za posledních přibližně 200 let lidstvo urazilo obrovskou cestu kupředu, co se technického vývoje týče. Na poli kulturně 

sociálním ale probíhá mnohem pomaleji (pokud vůbec). Tak, jako se lidé chodili před více než 2000 let bavit na gladiátorské 

hry, dnes se lidé baví gladiátorskými akčními filmy. A stejně, jako ve středověku věřili v konec světa a nanebevzetí, dnes 

věří opět v konec světa a UFO z planety Zetor, kdy tentokrát mimozemšťané ty spravedlivé zachrání. Podobně stále větší 

úspěch mají časopisy typu Fakta 2000 a astrologocké předpovědi počasí.

 

Temnou stránku historie křesťanského světa tvoří středověké inkviziční procesy. Tehdy byly tisíce lidí umučeni z velmi 

"vážných" důvodů - odmítali jíst vepřové maso, měli znalosti bylin a uměli tak vyléčit některé choroby, některé ženy 

přitahovaly muže víc než jiné. A za to vše si inkvizice vysloužila uznání alespoň části katolíků. Důvody, pro které byly 

tyto procesy organizovány jsou zřejmé:

1) touha po moci - upevnění moci církve

2) touha po penězích - majetek usvědčeného kacíře byl zabaven ve prospěch církve

3) ukojení algolagnických choutek inkvizitorů

Podobné uznání si vysloužil i inkvizitor Starr. I zde je podle mého názoru možné vystopovat tyto důvody:

1) touha po moci - v tomto případě omezení moci republikánů diskreditací jejich významného představitele, uznávaného za 

jednoho z nejlepších prezidentů USA

2) touha po penězích - v tomto případě především slečny Lewinské, ktará si za necelý rok vysloužila více peněz, než by 

byla schopna normální prací za celý život

3) uspokojení osobních ambicí Kenetha Starra, hraničících s algolagnií

Tedy nic nového pod sluncem. Pravda, prezidenta Clintona nikdo fyzicky nemučil...

 

Celý proces měl přito přinejmenším podivný průběh, který lze vysvětlit snad pouze posedlostí zničit svého politického 

protivníka. Slečna Lewinská dostala imunitu vůči všemu, co řekne před porotou (proč? dopustila se snad nějakého zločinu? 

kde je proklamovaná nestrannost?), některé důkazy byly zvláště podivné. Sukně se skvrnou starou nejméně jeden a půl roku 

- snad jen bezdomovci si neperou své prádlo (ale možná je to tím, že neprala v novém Arielu :-))). Ale možná, že si tu 

sukni uschovala jako památku na krásné chvíle... Jistě byla sexuálně krutě terorizována - proto na svou obranu dávala 

prezidentu Clintonovi jeden dárek za druhým.

 

A ve jménu proklamované morálky se světový tisk začal rochnit v bahně pornografických tvrzení slečny Lewinské. To nesvědčí 

o snaze prosadit vyšší morální principy, ale o docela obyčejném voyaerství "slušné" veřejnosti. Lze proto chápat vynucené 

"přiznání" prezidenta Clintona jako snahu ukončit tento nesmyslný inkviziční proces. I v případě, kdy by snad toto přiznání 

bylo pravdivé, jde především o vztah mezi ním a jeho ženou. Nedopustil se zločinu, a proto jsou důležité jeho profesionální 

schopnosti. Nebo snad je lepší "ideální" figurka, stělesnění pokrytecké morálky (já sice hřeším, ale společnost musí být 

dokonalá), profesionálně neschopná, nežli profesionál, ale také člověk?

 

Američané zřejmě stále ještě trpí syndromem kolektivní viny za to, že Indiány, které nevyvraždili, nahnali do indiánských 

rezervací a černoši byli do ameriky přivezeni jako otroci. Tento extrém zřejmě vyvolal extrém opačný, a to snahu být 

"papežštější nežli papež", vymýtit jakýkoli náznak nedokonalosti.

 

Je smutné, že na prohřešek v soukromém životě jedné osoby byly vynaloženy miliony dolarů z kapes daňových poplatníků, 

zatímco závažné problémy společnosti stojí mimo okruh zájmu jak politiků, tak médií. Dnes si již pomalu zvykáme na 

jedenáctileté masové vrahy, dětské gangy zcela beztrestně terorozijící naše města. Samozřejmostí jsou demonstrace 

anarchistů, výtržnosti fotbalových fanoušků, při kterých je opět beztrestně ničen soukromý i veřejný majetek.

Je ovšem mnohem snadnější vést proces proti jedné konkrétní osobě, a na něm získat slávu a peníze, než se snažit řešit 

obecné závažné problémy.

Zajímavý je i dvojí pohled na morálku. Na jedné straně stojí prezident, jako symbol státnosti, pranýřovaný za svůj 

prohřešek. Na straně druhé jsou např.rockové hvězdy, stavějící často na odiv životní styl "sex, drugs and rock&roll", 

které jsou vzorem pro velkou část mládeže, jako součásti státu, který prezident reprezentuje. Proti této subkultuře sice 

občas protestuje nějaký ten spolek rodičů, konečný efekt je ale většinou opačný (příkladem by mohl být proces, vedený proti 

skupině 2 live crew; výsledkem byla nálepka "Parental Advisory" jako účinná reklama :-))) Tím se nechci stavět na stranu 

PMRC, ale upozornit na disproporci mezi obecnou morálkou společnosti a toho, jakého by si TATO společnost přála mít svého 

reprezentanta.

 

Chápu, že člověk touží po ideální společnosti. Jednou z cest k této nirváně byl komunismus. Ten už naštěstí ve většině zemí 

padl. Další cestou je demokracie. Přál bych si, aby demokracie touto cestou opravdu šla. Obávám se ale, že prosazováním 

orwelowského "všechna zvířátka jsou si sice rovna, ale některé svině jsou si rovnější" cesta k lepší společnosti nevede. 

A je jedno, jestli se jedná o morální poklesek prezidenta, názory spolků ukřičených feministek, nebo takzvaně "pozitivní" 

dikriminování většiny všemožnými menšinami (i to už tady v padesátých létech bylo). Důsledky jsou vždy stejné...

 

S pozdravem

 

                    Pavel Máša