STARŠÍ AKTUALITY ZE SVĚTA VĚDY A PAVĚDY
Papežovo přiznání: Darwin měl pravdu
A. Abbott: Nature 383, 31.8.1996
Papež Jan Pavel II. uznal existenci evoluce, téměř 150
let po tom, co Darwin přivedl na svět myšlenku, že člověk nebyl stvořen
Bohem v sedmi dnech stvoření světa.
Ve svém písemném sdělení Pontifikální akademii věd, což je mezinárodní
shromáždění osmdesáti prominentních vědců, Papež přiznal, že obrovský rozsah
experimentálních důkazů, které podporují existenci evoluce, už nadále nelze
ignorovat. "Vědecká pozorování popisují a měří se stále větší přesností
mnohočetné projevy a formy života a zařazují je do evoluční časové řady",
napsal.
Darwin ovšem nebyl nikdy předmětem takového dlouhodobého hanobení, jakému
byl vystaven se strany Římské katolické církve Galileo Galilei pro odmítnutí
Prolemaiovy teorie ve prospěch Koperníka. Galileo byl rehabilitován Janem
Pavlem II. teprve před čtyřmi lety. Nejostřejší vyjádření Vatikánu proti
evoluční teorii obsahovala encyklika vydaná Papežem Piem XII. v r. 1950.
Dopis, nazvaný Humani Generis (O lidském druhu) varoval před darwinismem
jako hrozbou pro ústřední princip katolické víry. V encyklice bylo řečeno,
že evoluční teorie je v obecném smyslu přijatelná, jen pokud je prezentována
jako hypotéza, a nikoli jako doktrina.
Papež Jan Pavel II. nyní naznačil, že katolická církev je připravena i
formálně uznat vědecké důkazy, že evoluce je více než hypotézou - což ovšem
bylo v praxi akceptováno katolickými theology již před mnoha lety.
Přesto Papež ve svém sdělení pro Akademii věd vedl ostrou hranici mezi
materiálním a duchovním. Podle něho je přijatelné věřit, že "tělo
člověka vzniklo z předcházející živé hmoty", ale neplatí, že "duch
je také produktem hmoty". Toto poslední tvrzení ovšem může vést dále
k neřešitelným konfliktům mezi vědou a vírou.
Podpora vědeckému hodnocení homeopatie vyvolává kontroverze.
A. Abbott a G. Stiegler: Nature 383: 285, Sept. 26, 1996.
Rozsáhlá odborná skupina, ustavená Evropskou komisí, skládající
se z poloviny ze skeptiků a z poloviny z přívrženců homeopatie, dosáhla
konesenzu v jedné z nejvýznamnějších otázek - rozhodla, že neexistuje žádný
důvod pro vyčlenění homeopatie z klinického a preklinického hodnocení podle
normálních vědeckých pravidel. Podle vyjádření komise se skupina dohodla,
že účinnost homeopatie může být testována, ale že to dosud nebylo řádně
provedeno. Nyní má komise rozhodnout, zda budou zahájeny klinické pokusy
na evropské úrovni.
Floridský soudce vpustil pavědu do soudního dvora
D.C. Bork: The Wall Street Journal, June 26, A 19, 1996
Autorka referuje o "triumfu pavědy", o případu
v Miami, kde soudce rozhodl o odškodnění rodičů dítěte, které se narodilo
slepé, s nevyvinutýma očima, a kteří tvrdili, že vrozený defekt byl způsoben
postřikem fungicidního přípravku Benlate firmy DuPont. Výše odškodnění
činila 4 miliony dolarů. Nejen že farmář, kterého se obvinění týkalo, svědčil,
že v době údajného incidentu Benlate nepoužil, ale především žádná respektovaná
vědecká organizace dosud nezjistila jakýkoli vztah mezi Benlatem a očními
defekty. Soud byl sveden na scestí vysoce sporným vyjádřením jednoho experta.
Autorka uzavírá, že dokud soudci nezabrání nepodloženým soudním výrokům,
"Frankensteinská obluda pavědy bude pravidelným návštěvníkem amerických
soudních dvorů".
Kreacionisté vyvinuli novou strategii
K. Schmidt: Science 273, July 26, s. 420-422, 1996
Článek poukazuje na poslední taktiku kreacionistů, kteří
se snaží vplížit se svými náboženskými vírami do vědeckých učeben. Kreacionisté
už nežádají, aby se ve všech školách učila jen Genesis nebo "krecionistická
věda". Místo toho naléhají, aby učitelé poskytovali vedle výkladu
evoluce stejný čas "vědeckým důkazům proti evoluci", nebo požadují
aby byla evoluce prezentována jako teorie, nikoli jako skutečnost. Tato
"měkká antievoluční stategie" je velice záludnou, protože při
prvním pohledu nevypadá nábožensky, jak říká Eugenie Scott, presidentka
pro-evolučního Národního centra pro vědeckou výchovu. Tato nová sémantická
mutace kreacionistického dogmatu je bohužel účinná a vědce značně znepokojuje,
protože veřejnost není dostatečně informována, aby rozpoznala pseudovědu.
V článku jsou uvedeny podrobné údaje o této nové kreacionistické kampani
a o snahách vědců postavit se této strategii na odpor.
Tradiční čínská medicína
Jesse Glass, Fukuoka Jo Gakuin College, Japan. Dopis redakci
Skeptical Inquirer, 11/12 1996
Když jsem pracovala jako visiting profesor americké literatury
na universitě v jedné z nejchudších oblastí Číny, pochopila jsem, proč
většina Číňanů používá lidovou medicínu - jednoduše proto, že jsou nevzdělaní
nebo že si nemohou dovolit Západní medicínu.
A i ti, kteří si mohou zaplatit péči západního typu, podstupují značná
rizika. Úroveň hygieny v nemocnicích je tak nízká, že jakákoli léčba je
spojena s možností komplikací a rizikem infekcí. Procházela jsem nemocnicí
v Quinzhau a byla jsem uvítána lékaři se špínou za nehty a ve špinavých
blůzách. Jeden z mladých učitelů na universitě byl operován pro apendicitidu
- standardní procedura ve všech amerických nemocnicích - a téměř zemřel,
protože zřejmě nebyly řádně sterilizovány nástroje. Tradiční léčebná ambulance
této nemocnice byla alespoň plna vůní a kořenů. Ačkoli podlaha byla právě
tak hrubá a okna nemytá jako na lůžkovém oddělení, atmosféra byla přece
jen poněkud lepší. Přesto jsem viděla, že při akupunktuře byly používány
pro pacienty stále stejné jehly, sotva smočené v alkoholu.
Ti naši přívrženci New Age hnutí, kteří tak propagují orientální léčebné
techniky, by měli navštívit vesnickou Čínu, aby porozuměli, proč se pacienti
řadí do fronty před někým, kdo jim pokládá ruku na jejich tělo s nadějí,
že jim opraví jejich čchi. Nebo proč pojídají přáškované kosti a kořínky,
aby si vyléčili cokoli od žaludečních potíží k rakovině. Druhá možnost
je v současné Číně rovnou životu nebezpečná. Zastánci New Age medicíny
by pak ocenili skutečnost, že Západní medicína, spolu s dokonalou hygienou,
je jedinou účinnou zbraní, kterou máme proti větším zdravotním problémům.
Fikce a fantazie
M. Grover: Skeptical Inquirer 1/2 1997 . Dopis redakci.
Míval jsem dojem, že fikce je - že prostě je opravdu jen
fikcí. A že kriminální příběhy, ačkoli popisované děje jsou racionální
a jejich autoři jsou realitou, ve skutečnosti nejsou o nic víc "fakty"
a o nic víc reálnější, než literární "fantazie". Jakákoli fikce,
veškeré umění, je výtvorem lidské imaginace.
Jestliže ale nyní nemůžeme rozlišit, co je faktem a co fikcí, vědou a paranormálnem,
pak se dostáváme do zmatků. Nevěřím, že správným řešením je požadovat,
aby fikce ve smyslu umění byla limitována jen na realismus, ale musíme
si být jisti, že my, jako posluchaři a čtenáři, budeme schopni rozlišit
mezi faktem a fikcí, abychom nevmímali fikci jako fakt. Nerozčilujme se
a neobávejme se literárních nástrojů a postupů, tak oblíbených nyní v běžné
literární kultuře, ale s veškerou energií se snažme docílit toho, aby byl
každý vychován a vzdělán tak, aby mohl rozlišovat mezi vědou a pseudovědou,
faktem a fikcí, důkazem a příběhem. A pro zábavu si čtěme a vychutnávejme
fikci jako fikci.
|