Mezinárodní kosmická stanice

Mezinárodní kosmická stanice

Po několika dlouhých měsících odkladů, způsobených zejména špatnou ekonomickou situací v Rusku, bude příští týden konečně zahájeno sestavování Mezinárodní kosmické stanice (International Space Station - ISS), někdy také nazývané Alfa (proti tomuto názvu však protestují Rusové, protože jsou přesvědčeni, že jim upírá prvenství ve vypouštění kosmických stanic). Účastí 16 států se tento projekt stane jedním z největších nevojenských projektů v historii. Kromě Spojených států a Ruska se na výstavbě budou podílet také Kanada, Japonsko, Brazílie a státy sdružené v Evropské kosmické agentuře (ESA) - Belgie, Dánsko, Francie, Německo, Itálie, Nizozemí, Norsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. Na projektu bude pracovat více než 100 000 lidí v kosmických agenturách a stovkách různých firem. Během let 1998 až 2004 odstartují celkem 45x americké raketoplány a ruské rakety, aby vynesly na oběžnou dráhu více než 100 komponent kosmické stanice. Výsledkem jejich úsilí bude 460 tun vážící kolos.

Průběh výstavby
Oficiality
První dohoda o výstavbě společné kosmické stanice byla podepsána mezi USA, Kanadou, Japonskem a Evropskou kosmickou agenturou v roce 1988. Po skončení studené války se k projektu významnou částí připojilo i Rusko. V roce 1993 byl podepsán "jízdní řád" celého projektu a o rok později zahájeno budování prvního modulu. Další klíčový dokument byl podepsán 29. ledna letošního roku ve Washingtonu. Jednalo se o dohodu stanovující rámec spolupráce mezi účastníky při vývoji, sestavování, řízení a užívání stanice. Zároveň byl upřesněn i program jednotlivých letů. Ten ale musel být kvůli průtahům na ruské straně způsobeným ekonomickou krizí pozměněn. Podle lednové smlouvy měl být první modul vypuštěn již v červnu. I nynější start 20. listopadu byl ohrožen, ale nakonec Rusové slíbili, že plán dodrží. V americkém Kongresu se již objevily i návrhy na vyloučení Ruska z projektu. NASA dokonce požádala Kongres o finanční výpomoc Ruské kosmické agentuře ve výši 600 miliónů US$ a "odkoupila" část ruského vědeckého času a hardwaru na stanici za dalších 60 miliónů US$.

Fáze 1
Atlantis STS-71 startuje k Miru
44.89 Kb
481 x 600
V únoru 1994 byla zahájena první část programu tzv. Phase 1 neboli také Shuttle-MIR program. V rámci této fáze se uskutečnila série setkání a spojení amerických raketoplánů s ruskou orbitální stanicí MIR, sedm Američanů pobývalo na MIRu a devět Rusů absolvovalo lety raketoplánem. Prvním Rusem letícím raketoplánem byl Sergei Krikalev při letu Discovery STS-60. V únoru 1995 se raketoplán Discovery STS-63 přiblížil k MIRu na vzdálenost 300 metrů. Historickým datem je 29. červen 1995, kdy se raketoplán Atlantis STS-71 poprvé spojil s MIRem. Raketoplán posloužil k výměně posádky MIRu a zpět na Zemi se vrátil první Američan na MIRu, Norman E. Thagard (strávil zde 115 dnů). Po něm se na stanici vystřídali další astronauté a k poslednímu spojení došlo v červnu letošního roku. Raketoplán Discovery STS-91 vzal zpět na Zemi astronauta Andrew S. W. Thomase. Během 4 let strávilo sedm Američanů na MIRu celkem 975 dnů, což je více, než celkový součet strávených dnů v kosmu od začátku programu Space Shuttle v roce 1981. NASA tak dostala možnost provádět dlouhodobé experimenty v prostředí mikrogravitace, což jí lety raketoplánů trvající maximálně 14 dní neumožňují. V průběhu této fáze bylo provedeno více než 140 experimentů z nejrůznějších oborů, které připravili vědci z řady států. (na obrázku je raketoplán Atlantis STS-71 startující z Cap Canaveral k prvnímu spojení s MIRem).

Fáze 2 a 3
Modul Zarja v továrně
51.34 Kb
540 x 421
Modul Unity v KSC
31.54 Kb
240 x 360
Startem prvního modulu stanice do vesmíru začně přístí týden 20. listopadu druhá část programu tzv. Phase II. V tento den by měla ruská raketa Proton vynést z kosmodromu Bajkonur modul nazvaný Zarja (také FCB - Functional Cargo Block). Následovat bude americký modul Unity, který vynese raketoplán Endeavour STS-88. Modul bude připojen k Zariji během tří výstupů posádky do volného prostoru. Tento let bude prvním z celkového počtu 36 letů amerických raketoplánů plánovaných pro výstavbu stanice. Dalším modulem, který bude ke stanici připojen, bude v Rusku vyrobený a Ruskem vlastněný servisní modul - Service Module. Na oběžnou dráhu jej vynese opět raketa Proton z Bajkonuru v červenci příštího roku. V příštím roce se uskuteční také dva lety raketoplánu, které přivezou ke stanici náklad, gyroskopy a sluneční panely. A konečně v lednu roku 2000 by se na stanici měla nastěhovat první tříčlenná posádka. Američan Bill Shepherd a Rusové Jurij Gidzenko a Sergei Krikalev přiletí na stanici v kosmické lodi Sojuz a stráví zde asi 5 měsíců. Od té doby by měla být stanice trvale obydlená. Druhá fáze skončí připojením a uvedením do provozu amerického laboratorního modulu. Během Phase III se bude stanice postupně dokompletovávat a vybavovat laboratorními moduly vyrobenými v USA, Japonsku, Evropě a Rusku a také robotickým manipulačním ramenem vyrobeným v Kanadě. V té době bude moci na stanici žít posádka o počtu až sedm lidí. (horní snímek ukazuje modul Zarja v Chruniščevových závodech v Moskvě, kde byl sestavován, dolní snímek pak modul Unity během jeho testování v Kennedy Space Center (KSC)).

První moduly
Modul Zarja
14.29 Kb
424 x 192
Modul Zarja (FCB) je financován americkou stranou a prostřednictvím firmy Boeing byl postaven v Chruniščevově výzkumném a výrobním kosmickém centru v Moskvě. Zpočátku bude sloužit pro zásobování modulu Unity energií a palivem a zprostředkovávat komunikaci. Později jeho funkce převezme servisní modul a FCB bude použit zejména jako sklad a zásobník pohonných hmot. Modul je také vybaven porty pro připojení lodí Sojuz a Progress. Jedná se o 14 m dlouhý a 4,5 m široký modul, který je pomocí dvou slunečních panelů o rozměrech 12 x 3,5 m schopen zajistit energii 3 kW. Jeho hmotnost je přes 21 tun.
Modul Unity
27.35 Kb
640 x 480
Název modulu Unity (jednota) vystihuje mezinárodní spolupráci při výstavbě stanice. Modul je také někdy označován jako Node 1. Je základem americké části stanice, protože na něj budou připojeny další americké moduly. K tomu je vybaven celkem šesti porty. Spolu se dvěmi spojovacími adaptéry váží 12,5 tuny a jeho rozměry činí 11 x 5 metrů.
Servisní modul
31.14 Kb
640 x 480
Servisní modul je prvním zcela ruským modulem na stanici. Bude základem její ruské části a zpočátku bude sloužit jako obytná část pro posádku. Kromě toho bude v prvních letech zajišťovat životní prostředí, navigaci, palivo, komunikaci a další funkce pro celou stanici. Je vybaven portem pro připojení zásobovacích lodí Progress.
Schéma stanice jak by měla vypadat po jejím dokončení v roce 2004 je
zde. Obrázek má rozměry 629 x 476 px a velikost 70 kB.

První starty
Ttabulka ukazuje starty věnované výstavbě stanice v následujících dvou letech. U dalších letů dosud nebyly upřesněny podrobnosti:

DatumOznačení letuNosičKomponenty
20. 10. 19981A/RProtonZarja (FGB)
3.12. 19981ARaketoplán STS-88Unity Node
2 Pressurized Mating Adapters
květen 19992A.1Raketoplán STS-96Spacehab Double Cargo Module
červenec 19991RProtonService Module
srpen 19992A.2Raketoplán STS-101Spacehab Double Cargo Module
říjen 19993ARaketoplán STS-92Integrated Truss Structure (ITS) Z1
PMA-3
Ku-band Communications System
Control Moment Gyros (CMGs)
prosinec 19994ARaketoplán STS-97Integrated Truss Structure P6
Photovoltaic Module
Radiators
leden 20002RSojuzPrvní posádka
únor 20005ARaketoplán STS-98U.S. Laboratory Module
březen 20005A.1Raketoplán STS-102Logistics and Resupply; Lab Outfitting
Multi-Purpose Logistics Module (MPLM)
duben 20006ARaketoplán STS-100Leonardo MPLM
Ultra High Frequency (UHF) antenna
Space Station Remote Manipulating System
červen 20007ARaketoplán STS-104Joint Airlock
High Pressure Gas Assembly

První posádky
Prozatím byly jmenovány první 4 posádky pro mezinárodní stanici. Jejich přehled je zde:
První posádka
Start: let 2R - Sojuz (leden 2000), návrat: let 6A - STS 100 (duben 2000)
William M. Shepherd (kapitán, US Navy), velitel expedice
Jurij Gidzenko (plukovník, Russian Air Force), velitel lodi Sojuz
Sergei Krikalev, palubní inženýr.

Druhá posádka
Start: let 6A - STS 100 (duben 2000), návrat: let 7A.1 - STS 102
Jurij Jusačev, velitel expedice
James S. Voss (plukovník, US Air Force)
Susan S. Helms (podplukovník, US Air Force)

Třetí posádka
Start: let 7A.1 - STS 102, návrat: let 4A - STS 105
Kenneth D. Bowersox (velitel, US Navy), velitel expedice
Vladimir Dezhurov (podplukovník, Russian Air Force), velitel lodi Sojuz
Michail Turin, palubní inženýr.

Čtvrtá posádka
Start: let 8A - STS 105, návrat: let 9A - STS 109
Jurij Onifurenko (plukovník, Russian Air Force), velitel expedice
Carl E. Walz (podplukovník, US Air Force)
Daniel Bursch (velitel, US Navy).

Zajímavá fakta

Základním zdrojem informací pro napsání tohoto článku o mezinárodní kosmické stanici byla stránka [http://station.nasa.gov].

Pavel -NewI'm- Koten
12. listopadu 1998
Počet návštěv -

Zpět na ASTRO